Jan Hus
(1371 - 6.7.1415)

"Vůdčí postava české reformace"

Jan Hus, český církevní reformátor, vůdčí osobnost české reformace, kněz, jenž je za své učení nakonec upálen na hranici jako kacíř, přichází na svět (někdy) v roce 1371, a to nejspíše v jihočeském Husinci u Prachatic v chudé poddanské

Vzdělání získává Hus nejprve na městské škole v Prachaticích, od roku 1390 pak studuje v Praze, na artistické fakultě tamní, Karlem IV. Lucemburským (viz Karel IV. Lucemburský) nepříliš dávno založené, univerzity (jeho spolužákem je mimo jiné Jakoubek ze Stříbra {viz ze Stříbra, Jakoubek}) - v roce 1393 se pak Hus stává bakalářem a v roce 1396 mistrem svobodných umění. Zároveň Jan Hus studuje i teologii - v roce 1396 se stává bakalářem teologie.

Husova kariéra kazatelská začíná ještě na konci 14. století, kdy káže v kostele sv. Martina v Praze, nicméně, do povědomí těch nejširších lidových mas se dostává až po roce 1402, kdy začíná kázat v Betlémské kapli na Starém Městě pražském (ta patří ve své době k největším církevním prostorám v Evropě, dokáže pojmout i tři tisíce posluchačů) - jeho kázání, v nichž žádá nápravu a očistu církve, brojí proti hromadění majetku církví, proti svatokupectví, tj. obchodu s odpustky či proti rostoucímu vlivu církve na světskou politiku (Jan Hus je výrazně ovlivněn učením oxfordského profesora J. Viklefa), jsou brzy hojně navštěvována obyvatelstvem všech vrstev.

Jiří z Poděbrad
(23.4.1420-22.3.1471)

"Král dvojího lidu"

Jiří z Poděbrad, český král v letech 1458-1471, přichází na svět 23. dubna roku 1420 v Poděbradech jako nemanželský syn Viktorina z Poděbrad.

Když je budoucímu králi sedm let, jeho otec umírá - za další tři roky pak zemře i Jiřího poručník pan Boček z Kunštátu a na Poděbradech a Jiří je dán na vychování k dalšímu poručníkovi, svému vzdálenému moravskému strýci Haraltu z Kunštátu.

Jako čtrnáctiletý se Jiří účastní slavné bitvy u Lipan (na straně vítězné panské jednoty), v roce 1438 se pak začíná aktivně účastnit politického života tehdejších českých zemí - nejprve patří k utrakvistické straně Hynce Ptáčka z Pirknštejna, po Hyncově smrti v roce 1444 se stane jejím vůdcem (tzv. poděbradská strana).

Když je pak na kutnohorském sněmu 24. června roku 1448 ustavena v jednotu a když 3. září téhož roku její vojska pod vedením Jiřího ovládnou Prahu, stává se Jiří z Poděbrad de facto vládcem země.

V roce 1452 je Jiří z Poděbrad hlasy utrakvistů a katolíků zemských správcem, ve stejném roce se mu pak podaří přimět ke kapitulaci husitský Tábor. Od samého nástupu do svého úřadu se Jiří ujímá správy korunních důchodů a obsazuje zemské úřady.

V postavení zemského správce zůstává Jiří z Poděbrad i poté, co je českým králem zvolen v srpnu roku 1453 Ladislav Pohrobek (viz Ladislav Pohrobek).

Jan Žižka z Trocnova
(1360 - 11.10.1424)

"Husitský kníže"

Jan Žižka z Trocnova, český válečník a husitský vojevůdce, jedna z nejslavnějších postav české historie vůbec, muž, jenž je v době své největší slávy nazývaný "husitský kníže", přichází na svět někdy kolem roku 1360 v jižních Čechách, v Trocnově, na Českobudějovicku, v rodině svobodného zemana Řehoře.

Žižkovo dětství, mládí (a vůbec celý život do roku 1400) jsou dnes zahaleny tajemstvím, dobové prameny o Žižkově životě příliš nehovoří - přesto je známo, že nejspíše jako dvanáctiletý Žižka po zranění mečem přichází o levé oko, že se později žení a že má nejspíše i děti. Též je známo, že se mu jako trocnovskému hospodáři nedaří a že nakonec o své hospodářství přichází.

V prvním desetiletí 15. století Jan Žižka, společně s mnoha dalšími zchudlými jihočeskými zemany, bojuje proti expanzivním snahám rodu Rožmberků - je členem skupiny lapků a zbojníků lupiče Matěje (snad od roku 1406?), skupiny, která ničí a přepadává rožmberský majetek.

V roce 1409 Jan Žižka z Trocnova získává od krále Václava IV. Lucemburského amnestii, v letech 1410-1411 se (pravděpodobně) účastní válečných tažení proti řádu německých rytířů v Polsku, předpokládá se jeho účast v bitvě u Grunwaldu.

V roce 1412 pak Jan Žižka z trocnova vstupuje do služeb krále Václava IV. a usazuje se v Praze, kde se podruhé žení (manželka mu pak porodí dceru). Pod vlivem kázání Jana Husa (viz Jan Hus) se v následujících letech Jan Žižka přikloní k husitským idejím, stává se s něj zanícený stoupenec reformace - v roce 1419, 30. července, se pak aktivně účastní první pražské (novoměstské) defenestrace, vedené Janem Želivským (viz Jan Želivský).

Na podzim stejného roku (tedy roku 1419) Jan Žižka z Trocnova odchází v čele radikálně orientovaných husitů do Plzně, v jejímž okolí pak svede v bojích proti katolickým pánům své první vítězné bitvy jako husitský vojevůdce (bitva u Nekmíře, bitva u Štěnovic).